Boerhaaveův syndrom je vzácný problém, který spočívá v spontánním nástupu prasklého jícnu, který způsobuje například příznaky, jako je těžká bolest na hrudi a pocit dušnosti.
Boerhaaveův syndrom je zpravidla způsoben nadměrným příjmem jídla nebo alkoholu, který způsobuje intenzivní zvracení, zvyšuje tlak v břiše a nadměrně zvyšuje svaly jícnu, které se nakonec roztrhnou.
Boerhaaveův syndrom je naléhavá léčebná situace, takže je důležité okamžitě jít do nemocnice, pokud nastane akutní bolest na hrudi nebo dušnost k zahájení léčby během prvních 12 hodin a vyvarujte se závažných komplikací, jako je zástava dýchacích cest.
Nejčastější místo pro prasknutí jícnu RTG hrudníkuSymptomy Boerhaaveova syndromu
Mezi hlavní příznaky Boerhaaveova syndromu patří:
- Těžká bolest na hrudi, která se zhoršuje při polykání;
- Pocit dušnosti;
- Otok obličeje nebo hrdla;
- Změna hlasu.
Obvykle se tyto příznaky objevují po zvracení, avšak v některých případech se mohou objevit i po nějaké době později, například při jídle nebo pitné vodě.
Navíc se příznaky mohou lišit v každém případě a mohou představovat jiné zcela odlišné příznaky, jako je nadměrná touha vypít vodu, horečku nebo trvalé zvracení. Tímto způsobem je diagnostika obvykle časově náročná, protože syndrom může být zaměněn s dalšími srdečními nebo gastrointestinálními problémy.
Léčba Boerhaaveova syndromu
Léčba Boerhaaveovho syndromu by měla být provedena v nemocnici s nouzovým chirurgickým zákrokem k nápravě prasknutí jícnu a léčbě infekce, která se obvykle rozvíjí v hrudníku kvůli nahromadění žaludečních kyselin a bakterií z potravy.
V ideálním případě by léčba měla být zahájena během prvních 12 hodin po rupture jícnu, aby se zabránilo vývoji celkové infekce, která po tomto čase snižuje na polovinu délku života pacienta.
Diagnóza Boerhaaveova syndromu
Diagnózu Boerhaaveova syndromu lze provést rentgenovým vyšetřením hrudníku a počítačovou tomografií, je však důležité mít přístup k pacientové anamnéze k vyloučení dalších onemocnění s podobnými příznaky, jako je perforace žaludečních vředů, akutní infarkt myokardu nebo akutní pankreatitida, jsou častější a mohou zakrýt syndrom.
Proto se doporučuje, aby pacient vždy, kdykoli to bylo možné, sledoval příbuzný nebo blízký člověk, který zná klinickou anamnézu pacienta nebo který může například popsat čas nástupu příznaků.